Winter Hradec 2014
Hlavní sponzoři
Naši partneři
Články
Expenův Pells Aeron
Časovka Šerlich
Kluziště v Orličkách
Sajrajt a marast
Další weby
Návštěvnost
Konečně je to tu! Mým prvním závodem letošní sezóny je úvodní časovka Dobrušského poháru. Nebudu Vás v tomto blogu zatěžovat zpravodajstvím o výsledcích členů našeho týmu a mé maličkosti.Tuto úlohu již splnil Jirka ve svém článku. Zaměřím se spíš na to, jak jsem si neděli 19. dubna roku tohoto užil a prožil já.
Ač neděle, probouzím se jako bych vstával do práce, tedy ještě pře šestou hodinou. Nějak jsem již nemohl dospat zvědavostí jaký ten závodní den bude. V poklidu piju ranní kávu a v hlavě si vše rovnám. Co teď a co potom, abych něco nevynechal. Nic jsem opravdu nevynechal a s předstihem usedám na naleštěné kolo a vyrážím směrem na Pohoří po vlastní ose. Těch 30 km bude to správné rozjetí. Po ránu je sice chladno, ale teplé oblečení to jistí. Během cesty mne předjíždí autem Jirka s Ivou a nabízejí svezení. S díky odmítám. Dorážím do místa dění právě včas. Daří se mi zaprezentovat společně s ostatními z týmu. Ti co dorazili již dříve vybrali pro týmové ležení krásné slunné místo v blízkosti startovní čáry. Ti co přijeli autama se převlékají, my co jsme přijeli na kolech postupně odkládáme teplé svršky a vtom se to stalo!
Stojím u kupy nějakého palivového dřeva, probírám se ve svém batohu a v duchu si porovnávám nesmrtelnost chroustů s nesmrtelností cyklistiky. V tom do mne ze zadu dost nešetrně někdo žďuchne. Říkám si, nějaký další kamarád a nebo ten nesmrtelný chroust? Otáčím se a ani jeden... Do mé hřejivé mikiny od Moiry mám zakousnutého vlčáka z televizního seriálu „Komisař Rex“!!! Na druhém konci vodítka se ho snaží strhnout zpět nějaká madam. Dá li se tak pojmenovat. Nakonec se ji to podaří a hned vlaje za vlčákem k dalšímu objektu jeho zájmu, kterým je naštěstí nějaké křoví a ne další cyklista v okolí. Podle děr od jeho zubů v mé mikině to nebylo jen takové hravé chňapnutí, ale pořádný skus! Pokud by se zakousnul jen o kousek vedle, tak bych asi přišel o své mužství a zbrusu nové cyklokalhoty v týmových barvách. Jediné čeho jsem se od toho přívěsku na konci vodítka dočkal bylo strohé promiňte. Opařeně stojím a volám za nimi jak to bude s náhradou škody. Odezva žádná. Když se ten vlčák i se svým přívěskem po čase vracel nazpět, tak se pokouším domoci svého práva na náhradu způsobené škody. K mému úžasu i ostatních okolo se dozvídám, že tam prý nemáme co dělat a pes na mne bez varování zaútočil právem. Prý jen bránil soukromý majetek. Asi mu patřilo to dřevo u kterého jsem stál. Nastává dilema: Pokusit se domoci svého práva na náhradu škody a nebo se již plně věnovat blížícímu se startu časovky. Nakonec zvítězil sportovní duch.
Za chvíli již stojím posilněn Carboatakem v řadě před startovní čárou. Pes je pro tuto chvíli zapomenut a plně se soustředím na příštích 15 minut cyklistické dřiny. Tři, dva jedna, start! Z celé časovky si jasně pamatuji jen pár okamžiků. Zdařilé nacvaknutí boty do pedálu, letmé pohledy na tepák s hodnotami okolo mé maximálky a červeně zabarvený dres jezdce co mne na trati předjel. Vše ostatní si vybavuji jako v mlžném oparu. V mlze byl i cílový prostor a navíc se mi zdálo, že jak jsem se k němu blížil, tak ho stále posouvali dál a dál. Neposouvali! Po chvilkovém vyjetí a srovnání kyslíkového dluhu začínám opět vnímat v reálných podobách.
Z mého pohledu a pocitu byl podaný výkon na hranici možností a možná i za nimi. Z pohledu výsledkové listiny to už taková sláva nebyla. Po gulášové polévce a vyhlášení vítězů naštěstí odmítám nabídku kolegů na společnou cestu domů. Jak se později ukázalo, tak totiž jeli průměrem, který byl blízký mému průměru z právě odjeté časovky. Až na to „milé“ setkání s Rexem mohu hodnotit můj letošní vstup do závodní sezóny za zdařilý.
Závěrem jen lehce upravím známé zvolání.
„Časovka v Pohoří je mrtvá, ať žije časovka v Ledcích“ !!!