Winter Hradec 2014
Hlavní sponzoři
Naši partneři
Články
Expenův Pells Aeron
Časovka Šerlich
Kluziště v Orličkách
Sajrajt a marast
Další weby
Návštěvnost
Krátké seznámení s ELITOU
Datum 10.1.2009 se mi asi hodně zaryje do paměti.Po druhé v životě jsem se postavil na start cyklokrosového závodu a to hned na Mistrovství republiky v Kolíně.
Posledních několik týdnů u nás panuje velice zimní počasí a ani v sobotu tomu nebylo jinak. V době startu bylo cca -11 st. a trať byla z 95% pokryta sněhem a v zatáčkách po předchozím závodu masters vyklouzaná místy na led. Nechyběly překážky, pískové výjezdy a sjezdy, dále pak výjezdy po kládách. Většina trati byla opravdu hodně rychlá a jelo se na hranu,takže každá chyba se zde trestala velkou ztrátou, kterou bylo pak opravdu těžké napravit.
Jelikož jsme neměli s Alešem vyjeté žádné body a přihlašovali jsme se až v den závodu,
zbyly na nás na startu místa až v poslední lajně.
Od startu se jelo hodně ostře, jak už to asi na MR bývá a já se více méně snažil udržet na pozici po startu.Startovní pole čítalo cca 60 jezdců, takže po úvodní úzké startovní rovince po asfaltu se peloton po vjezdu na stadion hodně natáhl. Situace byla taková, že my vzadu jsme teprve vjížděli na plochu stadionu, ale špice už z něj pomalu vyjížděla. Docela se mi dařilo na rovinatých a méně technických pasážích. Dokonce jsem několik lidí v prvním kole předjel, ale v technických místech se naplno projevila má nedostatečná průprava na cyklokrosu a zde jsem ztrácel. Ale i profíci uznali, že trať byla technicky hodně náročná a jezdec musel hodně dobře volit stopu,hlavn
ě ve vracečkách a v několika prudkých výjezdech. Po cca 2 kolech jsem už zůstal prakticky osamocen a vlastně odkroužil 6 kol úplně sám. ALE já jsem nebyl sám!!!Na trati jsme s Alešem měli velice početný FUNKLUB tvořený členy HSK,včetně psího člena jménem ARIN :-))
Kolo od kola se poměrně slušně zarývalo do svalů a ač spousta lidí kritizovala trať za to, že nemá žádné převýšení, byl tento závod hlavně o technické zručnosti a taky o silové výkonnosti.
Zhruba v šestém kole jsem si myslel, že mě už pomalu dojíždí špice, tak jsem trochu zvolnil, abych se s nimi nepotkal v technických pasážích, ale když mi jeden z diváků nahlásil, že jsou ještě daleko, sebral poslední zbytky sil a vyrazil vstříc sedmému kolu s vědomím, že se mi podařilo něco, v co jsem ani nedoufal – nenechat se dojet o kolo.
Cíl byl splněn, i když zatím mám trochu pocit, že jsem mohl zajet líp a že výsledek mohl být lepší, ale s těmi minimálními zkušenostmi co mám a i to, že jsem se nijak na tento závod cíleně nepřipravoval, to bylo z mé strany zřejmě maximum…
foto použito : http://fotobanka.roadcycling.cz