Winter Hradec 2014
Hlavní sponzoři
Naši partneři
Články
Expenův Pells Aeron
Časovka Šerlich
Kluziště v Orličkách
Sajrajt a marast
Další weby
Návštěvnost
V několika posledních dnech jste si mohli, na našem serveru přečíst, že se chystá výprava v podobě Jirky Nádvorníka, Radka Pilnáčka,Petra Pilnáčka, Romana Šťastného a také mě, na první jarní klasický závod Brno-Velká Bíteš-Brno. Jak to tedy dopadlo?
Vyrážíme již brzy ráno a okolo 7 hodiny a plni optimizmu dorážíme na místo. Registrace závodníků proběhla bez nejmenších problémů, což je někdy velký problém a začíná převlékání a rozjetí před závodem. V jedenáct hodin jsem plně připraven a o půl dvanácté zazní startovní výstřel.
Celá trasa by se dala rozdělit na tři části a to dojet kousek za Brno tam si odkroužit dva okruhy, které vedou do Velké Bíteše a zase se dostat nazpět do Brna na závěrečný spurt.
Už od prvního kilometru se jede ukrutné tempo, které je popohánělo vidinou prémií za první vrchařskou prémii. První kopec ve 120 členném balíku ještě uvisím, ale na druhém, kde čeká zmíněná prémie, bezmocně odpadám. Naštěstí nejsem sám a brzy se přidává i Roman Šťastný. Petr vše ustojí a hlídá si pozici v prvním balíku. Skupina,ve které jedu já rychle narůstá a brzy má okolo 30lidí, kteří spolupracují a snaží se dojet hlavní pole. Chvíli střídám a taky táhnu špici, ale po několika vystřídáních si všimnu že druhá polovina balíku se jen veze a přitom jsou v ní mnohem lepší borci než já. Nevím sice co mají v plánu, ale plýtvat síly dál nehodlám, takže se zařadím do spodních vrstev a čekám co se bude dít. Jedeme skoro pořád do kopce a na rovině se jedou terezíny přes celou šířku silnice. Dojedeme do Bíteše a tam se otáčí zase nazpět do Brna. Zpáteční cesta už je rovinatá a tempo se trošku zklidnilo. Občas prohodím i pár vět a trošku si odpočinu. Ovšem v jednu chvíli se před námi objevilo hlavní pole a to je jasný signál, že se začíná znovu pracovat. Tempo jde nahoru a skoro před sjezdem do vesničky Říčany je balík zase pohromadě.
Ovšem v tomto sjezdu rychlost přesahuje přes 80km/h a protože asfalt není nic moc a neznám terén navíc před námi jsou auta, začínám brzdit. Což se mi draze nevyplácí a musím rychle dohánět už na rovině a proti větru, velkou díru, což mi ubere mnoho sil. Když už balík dojedu, mám docela dost a navíc jsem opět na stejném stoupání, jako na začátku, kde jsem poprvé odpadl a ani teď to není jiné. Borci opět spurtují na vrchařskou prémii a mně nezbývá nic jiného, než se jen dívat jak hlavní pole s Petrem a Romanem mizí někde v dáli.
Je mi jasné že jsem v polovině závodu a druhou musím ujet za své. Dojedu do Bíteše, kde mě uvítá Radek s Jirkou na občerstvovací stanici a podají mi pití. Zde končí vše dobré a od této doby jedu pouze sám. Na zbylých 80km mě třikrát chytnou nesnesitelné křeče, takže jsem nucen zastavit a doufat že vše odezní, navíc je horko a mě rychle dochází pití. Brzy mě dojede sběrný vůz, ale se vší hrdostí odmítám nastoupit. Do cíle přijedu 40minut za vítězem a hned na první pohled si všimnu že Roman je na tom snad ještě hůř než já. Petr dojel v hlavním balíku a patří mu všechna čest.
Na závěr jen několik dat a připomínek. Organizace takto velkého podniku jistě zabere mnoho finančních prostředků, ale všichni jsme se shodli na tom, že je co zlepšovat. Petr dojel s průměrnou rychlosti 39,7km/h v hlavním balíku, Roman odpadl v posledním stoupání a já dojel se ztrátou 40minut na vítěze s průměrem 33,5. Všichni jsme moc rádi, že jsme se mohli zúčastnit takového divadla a že se vše obešlo bez pádu a zranění. Už se moc těším na další ročník.
foto použito z : www.roadcycling.cz (fotograf: Jan Brychta)