Winter Hradec 2014
Hlavní sponzoři
Naši partneři
Články
Expenův Pells Aeron
Časovka Šerlich
Kluziště v Orličkách
Sajrajt a marast
Další weby
Návštěvnost
Již třetím rokem v řadě (letos poprvé v barvách HSK Cycling team Hradec Králové) se v pátek v podvečer prezentujeme ve Štítech na 13. ročníku Rampušáka. Pro tentokrát se rosničky trefují a pátek odpoledne a podvečer kompletně proprší, ale sobotní ráno je již bez deště a relativně teplé.
Po rozjetí z chalupy poblíž Červené Vody míříme cca 20 min. před startem na start. Vzhledem k tomu, že byly obě silniční tratě zkráceny, troufnul jsem si na delší variantu. Bylo to i z týmového hlediska výhodnější, protože jsme měli zastoupení na obou trasách silniční verze (na krátké Michal,Petr Novák na biku!! a Jirka) a na bikové šedesátce bojovali brácha s Martinou. Dalším důvodem byla i zkušenost ze Sudet, kde se rozhodovalo v posledních 3km a zde by se na krátké rozhodovalo v posledních 500m a na spurt do prudkého kopce jsem si moc nevěřil.
Od samého začátku mi bylo ale jasné, že umístění do první 20tky by byl velký úspěch, ale reálné to bylo spíše do první 30tky. Na startu stály početné týmy Kolokrámu, Vokolka, KC Zlín, Pinarella, DT-Specialized atd.
Start proběhl bez problémů, jelikož se jede po širokých silnicích a po cca 10km následují serpentiny, které pole dost natáhnou. Pak následují dva kopce, které se jeli relativně v klidu. Zde už bylo pole tak nějak prořídlejší, ale opravdové dělení nastalo v kopci z Mladkova. Zde začalo v celku brutální nastupování a já jsem byl rád, že jsem to ustál. Stejně tak i Michal. Ani po výjezdu se to ale moc neuklidnilo a v okolí Pastvin se jelo oproti minulým ročníkům hodně rychle. Před Rokytnicí se to zase trochu uklidnilo. Pole se díky věru natáhlo a jela se lajna. Nechtělo se mi větrat ve druhé řadě a tak jsem se chtěl zařadit do lajny. Jeden boreček na mě najednou začal řvát, posílat mne kamsi a nazývat mě mužskými i ženskými pohlavními orgány. Nechápavě jsem se ho zeptal, jestli je jako normální, že o nic nejde. Jeho odpověď byla opět poslání do ženských orgánů. To jsem opravdu nepobral a nabídl jsem mu prášky na uklidnění. Nebudu jmenovat, kdo to byl, ale jen napíši, že to byl jezdec týmu, který sedlá Prince.
Po dělení na krátkou a dlouhou nás zůstalo cca 30-40. Měl jsem poměrně obavy z toho, co bude následovat, ale k mému překvapení se nejela na Luisině údolí úplná kaše. Ale to byl jen klid před bouří. Po nájezdu do stoupání na Šerlich rozjeli borci tempo, které jsem opravdu nedával. Ač jsem Šerlich jel nepočítaně a věděl jsem, jakou rychlostí jsem schopen ho vyjet, tak i moje maximum bylo, jako když stojím. Hned nad prvními serpentinami začalo obrovské síto a zůstala v něm polovina lidí. Rychlost špice odhaduji cca na 20km/h a jet 4 km v 6-7% stoup
ání bylo po 100 km nad moje síly. Nahoře tedy jen lapnu banán a vydám se směr Orlické Záhoří. Mám toho docela dost, takže zanedlouho mě dojíždí skupina zhruba 4-5 lidí,cestou nabalujeme ještě dva. Při nájezdu do stoupání na Komáří vrch nás jede zhruba osm. Přes Orlické záhoří jsme se pokoušeli ještě o sjíždění první skupiny, ale bohužel většině z nás nezbývá moc sil, takže spolupráce o kolové střídání moc nefunguje. Někteří to nesou dost nelibě a asi nějak nechápou, že po dvou stoupáních přeci jen není už moc síly na tahání v protivětru a navíc v představě, že za pár km najíždíme do dalšího kopce. Komáří vrch je naštěstí o něco mírnější kopec než Šerlich. Celkem vpohodě ho překonáme a následuje sjezd zpět do Rokytnice. Opět nabalujeme 2 jezdce. Stoupání na Haničku jedeme v klidu a ve sjezdu k Zemské bráně rozjíždíme opět svižné tempo, ze kterého nemám moc radost protože mi opravdu už začalo hodně docházet. Měl jsem velké obavy, zda vůbec dokáži uviset. Obavy byly oprávněné. Hned v počátku stoupání pociťuji cukání ve svalech a to znamená jediné. Kyseliny ve svalech už je více než dost. Zařazuji tedy lehčí kvalt a snažím se to roztočit kadencí. To se naštěstí daří a s vypětím sil vyjíždím nahoru. Pak už následuje sjezd do Mladkova a po brdku rovina do Boříkovic, kde se nově odbočovalo. Při jízdě po rovině z nedostatku sil už poněkud nezvládám tak pečlivě střídat a když přede mnou vznikne cca 1,5m díra, opět na mě nesmyslně vyjede jeden z rádoby borců. Tak se mu pokorně omluvím, že jako fakt mám dost, ale očividně to nechápe. Říkám si tedy, když je tak dobrý, proč není někde vpředu???
Projížděli jsme i okolo Jirkovy chalupy, kde mě přivítalo bouřlivé povzbuzování a to mě velice potěšilo a psychicky podpořilo. Euforie bohužel netrvala dlouho. Při projíždění kruháče v Červené Vodě slyším divné hlasité cvaknutí. Kouknu dozadu a ze zadního kola totální osma. Jeden drát Ksyria nějak nevydržel. Povoluji brzdu a doufám, že se kolo vejde. Jedu naštěstí dál, ale v jednom místě to hodně drhne. Požádám zbytek lidí o shovívavost, že nemohu tahat a vezu se. Bojím se i jít ze sedla, a tak mi jednomístná poloha v sedle přináší po chvíli další náznaky křečí. Už si musím i masírovat nohu, ale do cíle zbývá posledních 5 km. Tak se zmáčknu a křeče překonám. Do Štítů dojíždím na konci skupiny a kvůli prasklému drátu a nemožnosti spurtovat tak projíždím i cílem…
Celkově nejsem ze svého výkonu moc spokojen, ale závod to byl hezký, alespoň co se tratě týče. Nakonec ani cílová ztráta necelých 8 min. na vítěze po skoro 170 km není moc velká.
Zázemí na náměstí taky parádní a celkově to byla jako vždy pořadatelsky skvěle zvládnutá akce.
Co se závodníků týče, to už bylo o mnoho horší a pro příště si asi pár prášků na uklidnění sebou vezmu – ne pro sebe.
foto: http://team.cs-shop.cz/