Winter Hradec 2014
Hlavní sponzoři
Naši partneři
Články
Expenův Pells Aeron
Časovka Šerlich
Kluziště v Orličkách
Sajrajt a marast
Další weby
Návštěvnost
Na poslední víkend v červenci zamířila teamová „sanitka“směrem ku Valašskému království kde jsme se hodlali zůčastnit bikove části Kellys Beskyd tour s plánem navázat na úspěch Foresta, který nás zde reprezentoval před týdnem na silniční variantě.
Poblíž místa konání závodů se nacházejí kořeny rodu Šplíchalů a tak základní tábor byl rozložen právě tam, v malebné vesničce Malá Bystřice. Díky pohostinnosti Valachů jsme páteční podvečer vytvářeli energetické zásoby pomocí krojovaných jídel, zejména pak Valšských vdolků a slivky (Valašský vdolek je takový hodně placatý, hodně velký a hooodně dobrý koláč). Možnost nocležení byla na dva způsoby, ostřílení zálesáci měli k dispozici velkoprostorový stan Hannah, děvčata a ti trochu pohodlnější mohli složit své hlavy přímo v rodinné Valašské vile.
Celonoční bubnování deště na stan, nevěstilo nic jiného, než že trať bude řádně bahnitá a podobně na tom bude i náš úsměv. Což například mě vůbec nehrálo do karet a již jsem se smířil s tim že i tentokrát zůstane Jára neporažen. Zaregistrováni jsme již z pátka a tak si můžeme trochu pospat.
Místo startu od místa cíle je vzdáleno cca 5km, auto a fotoreportéra Martinu necháváme tedy v cíli a valíme to honem padesátkou z kopce do Frenštátu na náměstí, kde jsme doslova za 5 minut půl desáté. V strtovním poli mají oholené nohy jen ženy a dívky, což znamená že chrti jeli dlouhou která startovala před hodinou a nebo jsou na nějakém jiném závodě, předpoklad na slušné umístění tedy stoupá.
Po startovním výstřelu se dává masa cca 300 cyklistů do pohybu a začíná ukrajovat první metry z 15km douhého stoupání na Pustevny. Po 1. ujetem kilometru se však náhle vše zastaví, protože jsou dole závory a za chvíli bude projíždět vlak, i ti nejpomalejší se tedy mohou v klidu docvaknout. Většinu lidí tato situace kupodivu nijak nevyvádí z míry, je to prý tradice tohoto závodu, a tradice se musí dodržovat. Zamáváme tedy vyjeveným cestujícím ve vlaku a můžeme vesele pokračovat ve stoupání. Tempo není nijak šílené a poměrně dlouho se jede v jednom velkém balíku. Až za kruhovou křižovatkou, která se projížděla ve stylu Tour de France z obou stran, se pole začalo dělit. Pepa, který jede nejkratší variantu se nemá proč šetřit a tak celou asfaltovou část jede ne špici druhé skupiny, Jára je někde v závětří a já již sotva lapu po dechu a tak po 5ti km odpadám a raději si jedu svoje.
Většina 1. stoupání na Pustevny je po asfaltu, či kvalitní lesní cestě a tak je dost prostoru na předjíždění, nikde se nedělají špunty, bláta je pomálu a nemusí se tačit. Na vrcholku už je Martina která se nechala vyvézt lanovkou, zamávám a valím to z kopce dolů, postupně ubývá asfaltu a přibívá kamení a bláto, zatím to není žádná hrůza a sjezd si celkem užívám.
Na začátku 2. stoupání na Pustevny zjišťuji že jsem někde vyklepal bidon, naštěstí občerstvovačka snad nebude daleko, navíc začíná pršet a já stejně do toho krpálu jedu s vyplazeným jazykem, takže se průběžně občerstvuji dešťovkou. Na Pustevnách se projíždí přímo restaurační zahrádkou kde se pod slunečníky skrývá pár fandů včetně Martiny a usrkává grog, za slunečného počasí kdy zahrádka musí být necpaná turisty to musí být super zážitek. I tak na mne pokřikuje skupinka ve Valašských kloboucích „ Astana jedu!“ a tak ani nesliším Martinu která se mi snaží vnutit klíče od auta, lanovka jí dolů díky bouřce nejede a ani neví kdy a jek se dostane za námi do cíle.
Stoupání ještě krátce pokračuje na vrchol Tanečnice a pak dle profilu tradááá posledních 10km z kopce. S touto radostnou informací se dělím s momentálním spolusouputníkem, ten však mé nadšení nezdílí a a jen kysele prohodí „ No, von je to tak trochu kamenolom“ A opravdu tomu tak bylo! Prvních pár set metrů je celkem přijemných, takový techničtější sjezdík po šutrech pro zpestření, jenže on nekončí ani po 5ti kilometrech, to už jsem musel zastavovat a proklepávat ruce. Zcela nové brzdové špalky byly během pár minut fuč a já si poprvé uvědomil výhody hydraulických kotoučovek.
Po sjezdu následoval zajímavý singletrack lesíkem a pak finiš po asfaltu. Jára i Pepa jsou již samozřejmě v cíli a klepou se zimou. Pepa, naše medajlová naděje, nejdříve defektil a pak díky nejasnému značení bloudil. Dojel sice na krásném 4. místě, ale férově přiznal že má natočíno o nějaký ten kilometr méně a tak byl diskvalifikován. Vše je řádně zahnojené od bahna a tak se „wapkuje“ néjen technika ale i sportovci navzájem. Konečně přijíždí stopem Martina a vpouští nás do auta pro suché oblečení. V cíli dáváme ještě nějaké to pivko a kus žvance a pak pádíme zpět na základnu kde nás ještě čeká náročné fotbalovo-hokejové utkání Čechy X Valašsko s místní mládeží.
Rekapitulace: Závod v pěkném a atraktivním prostředí se snadno čitelným profilem trati (15km nahoru, 15 km dolů, 15 nahoru,..... atd.). Jednotlivé tratě se však zvláštně proplétají a na důležitých místech chybělo jednoznačné značení či regulovčík, prostě se dost bloudilo. Chci ho jet minimálně ještě jednou a to bez bahna a za slunečného počasí.
Umístění: Jára - 2:29:03 - 21. místo (53. celkově)
Ňůmen – 2:46:29 - 28. místo (76 celkově)
Pepa – DNF (ale bedna byla na blízku!)