Winter Hradec 2014
Hlavní sponzoři
Naši partneři
Články
Expenův Pells Aeron
Časovka Šerlich
Kluziště v Orličkách
Sajrajt a marast
Další weby
Návštěvnost
Na tento závod jsem se chystal už asi tři roky, ale až letos mi časově vyšlo se ho zúčastnit.
V Lázních Bělohrad jsme s bráchou s předstihem takže proběhne prezentace s malinkou komplikací s bráchovým trikem, ale vše se vyřeší a my se dáme do přípravy na závod.
Jdu se rozjet a po půl 10 stojím v přední lajně. Na startu stojí i početná část týmu Alpine pro a spousta dalších borců včetně H. Kopky a tak mě je jasné, že první desítka dnes bude asi těžko reálná.
V deset zazní výstřel a několik set jezdců se dává do pohybu. Jede se okružní kolo městem, což považuji za skvělý nápad- dobrá atrakce pro početné publikum a hlavně natažení startovního pole.
Po odkroužení přichází terén a po chvilce hned dost prudké stoupání, kde se vytvoří dlouhý had. Jedu zhruba na 20. místě,čelo na dohled, ale po chvíli vidím,jak se „modrý balet“ začíná vzdalovat a s ním i pár dalších borců. Opravdu si dávám ,takže nepomýšlím na to jet s nimi. Najednou se ale udělá před borcem přede mnou díra a já se musím ještě zmáčknout, abych byl ve druhé skupině. Jede se opravdu zostra. Pole se natahuje a tvoří se nesouvislá skupina kdy nakonec jede každý několik metrů za sebou. Po prvním prďáku přichází rovinatější část a já se vydám dojet první skupinu. Za to se pak mlátím do hlavy, jelikož i když se mi to podařilo, tak mě to stálo spoustu sil a v dalším prudkém stoupání na Pecku ihned odpadám. Předjíždí mě Ondra Zelený se slovy:“Já už nemůžu“ . Tomu jsem se docela zasmál. Stejně tak jako asi dalším třem lidem, kteří mi před startem říkali, jak jim to nejezdí apod.-všichni dojeli daleko přede mnou Bohužel mě ještě dost zlobí šaltr, takže mi občas řetěz lítá sem a tam.
Nahoře na Pecce zjišťuji že jedu sám,což se mi nelíbí. Skupina, která se vytvořila z dalších odpadlíků z první je ale nedaleko přede mnou, a tak si je už s rozumem dojíždím, hlavně mimo technické pasáže. To se mi daří, jenže terén a skupina nejde moc dohromady a tak stačí chyba jezdce uprostřed skupiny a hned je díra, která se nedá moc dobře dojet, a tak jedu zase sám. Následují další výjezdy a sjezdy a za sebou vidím borce. Trochu zvolňuji a dojíždí mě před stoupáním na Zvičinu. Začíná to „krátkým“ ale prudkým kopcem mezi domy,pak chvilku rovina a následuje absolutní stojka, kde se zakusuji do řidítek, abych nepřepadl. Kupodivu vyjíždím, ale borec mi ucukl. Ze zadu se přiblížili další dva. Nahoře beru bidony, které prakticky po pár minutách v hustým sjezdu ztrácím. Jsem z toho značně nervózní, ale co se dá dělat. Ve sjezdu se mi daří dojet kolegu. Je to pěkný sjezd, ale když se člověk řítí 50km/h a v pravotočivé zatáčce najednou stojí traktor, není to moc příjemné. Dojíždíme do Třemešné, kde se motáme v lese nahoru a dolů,přes kořeny, a šutry, prostě pravé bikové terény. V jednom sjezdu dostávám žihadlo do hrudníku od včely, které se mnou absolvuje celý závod.Dost to bolí, ale adrenalin to přehlušuje a žihadlo nakonec vyndávám až v cíly. Dojíždí mě,už o samotě, dva jezdci včetně borce z Pítrsů, kterého požádám o loka. Tím alespoň doplním minimum tekutin a ještě jednou mu děkuji.Nakonec jedem tedy už ve třech až do Miletína. Zde beru opět bidony a jeden do sebe prakticky celý naleju. Ze zadu nás po chvíli dojíždí H. Kopka s jedním borcem, které mě poté asi 20km udivuje svým tahem.Více méně jel pořád špici takovým způsobem, až nás(nakonec asi pět) všechny poztrácel a ujel…Já odpadl asi na 65km jako předposlední a měl jsem toho už opravdu plné tretry. Mezi 65-75km si nějak nic nevybavuji až prakticky poslední občerstvovačku a nájezd do terénu, kde za tunelem přichází pořádná křeč. Padám z kola a snažím se to rozchodit. Moc to nejde a tak naskakuji na kolo a snažím se to rozjet.Nejdřív šlapu jen jednou nohou a postupně přidávám druhou. To se podaří a jedu dál. Jede se více méně pořád do kopce, přes bahno a bahenní úseky, kde zjišťuji že moje koordinace je více méně v tahu a 2x si jen tak lehnu.Ani se mi už nechtělo vstávat. Když už potom vidím na silnici 9km cíl, říkám si, je vyhráno. Jenže to bylo ještě z těch 9km cca 4km do kopce. Opravdu výživný závěr. Dojíždím do parku na morál a totálně zničen na celkovém 13.místě.
Musím říct, že závod se jel opravdu tak z 98% terénem.Asfalt minimum a dle mého názoru bylo tempo od začátku hodně svižné. Sjezdů bylo hodně taky v celku náročných-spousta kamení,písku,větví , že si člověk vůbec neodpočal.
Celkově trasa opravdu taková, že srdce bikera muselo zaplesat.Bohužel já, jako letos více méně silničář, spíš čekal, kdy mi to srdce vylítne nebo kdy mi vylítnou řidítka z ruky.
Občerstvovačky byly dost často, takže i pití se dalo krásně doplňovat-jen ho neztrácet.
Jen trochu na pár místech pokulhávalo značení. Více bílých fáborků (pokud je tedy nějací chytráci nevorvali) by nebylo na škodu-hlavně před a ne za zatáčkou za křižovatkou.
Celkově ale pořadatelsky velice povedený závod!
Celkově tedy:90km, 2000m UP, průměrná rychlost cca 22,1 a průměrná tepovka 175!