Winter Hradec 2014
Hlavní sponzoři
Naši partneři
Články
Expenův Pells Aeron
Časovka Šerlich
Kluziště v Orličkách
Sajrajt a marast
Další weby
Návštěvnost
Sešel se rok s rokem a novohradecká sekce HSK cycling teamu se vydává na svůj tradiční závod do Jedovnic pokořit kopečky v okolí Moravského krasu. Jako základní tábor jsme tentokrát zvolili chatu na protějším břehu rybníka Olšovec.
Ze záhadného důvodu neteče voda a tak se průzkumné družstvo ve složení Jára, Alda a Ňůmen pod rouškou tmy vydalo získat informace do nedaleké civilizace. V místní restauraci se dovídáme o poškozeném potrubí a o výborném, svrchně kvašeném pšeničném Dožínkovém pivu, které zde čepují.
V den závodu je krásné polojasné ráno s teplotou lehce pod 20°C. Zatímco zbytek teamu vydatně snídá, já si připravím svůj stroj a Petře povolím přední brzdu která jí drhne celou sezónu o ráfek. Pak se vydávam na protější břeh omrknout start závodu dlouhé tratě. Potkávám zde snad nejznámějšího cyklotrempa střední Evropy, Honzu Vlasáka, který na start přijel na poslední chvíli a předpokládám že po vlastní ose. Je ale vidět, že se z cyklistického vandráka pomalu stává závodník, již odhodil nosič a bavlněné triko s vlastnoruční reklamou a rozhodl se poprat o cenu pro celkového vítěze - nadupané zlaté celopéro GT! Tak trochu lituji že jsem se přihlásil na krátkou, za tak příjemného počasí by se i dlouhá jela sama.
S úderem dvanácté hodiny se dává do pohybu zhruba 600 jezdců kratší varianty, včetně 5ti tyrkysových dresů HSK. Prvních 6 kilometrů vede po asfaltu, mírně zvlněným terén
em, tempo však není pohodové jak jsem zažil loni při startu dlouhé a tak se v prvním kopečku ihned odděluje početná skupina chrtů a mizí nám v dáli. Zůstal jsem v menší skupince, kde se nikomu nechtělo jet na větru a tak udávala tempo děvčata ...a možná to byl pravý důvod proč se každý držel v háku :o)
Za chvilku se to sjelo do velkého balíku a poté začal nástup do terénu.
Hned na začátku terénu se přede mne dostává Pepa a po chvilce i Jára, nenechávám si je ale ujet daleko, mám je stále na dostřel a jen čekám jak sup až některému ke konci závodu trochu dojde. Trať je krásně suchá, celkem rychlá, dobře značená a zabezpečená, takřka bez asfaltu po pěkných lesních cestách a pěšinách. Držím tempo a pozici, občas někdo předjede mne a občas někoho předjedu já, prostě je furt s kým závodit.
Zhruba na 25. km v dlouhém stoupání zjišťuji, že technický stav mého stroje není zrovna nejlepší, zradil mne přední upínák kola, je povolený a nejde řádně dotáhnou, po pokusu o utažení stačí najet na pár kořenů či šutrů a je zase zcela povolen a jen tak se tam blemcá. Kolo při vyšší rychlosti vybruje a já trnu hrůzou při překonávání vodních kanálků, které skáču velmi opatrně, takřka vůbec. Trochu mi to kazí náladu a radost z jízdy, ale po pár kilometrech si na hendikep zvykám, jen ve sjezdech musím být o něco opatrnější a držet kolo neustále v kontaktu s podložkou. Přes veškerou snahu mi kluci ujeli a já se pos
tupně propadám o další místa.
Ani jsem se nenadál a je tu asfaltek do cíle, vím že zde mne už technika neselže a tak můžu trochu přišlápnout a pásku protnout v plné rychlosti. U cílového bufetu už baští Jára a opodál leží unavený Pepa, nakonec mi ujeli o 6 minut. Ani nestihnu zbaštit koláček a už se do cíle řítí Aleš ve svém rekordním čase a s letošním nejlepším výsledkem.
Dáme pívo, řízek a jdem se hodit do gala na chatu. Vymydlení se vracíme omrknout vyhlášení výsledků a tombolu,... zase nic. Ale zcela bez vavřínů nejsme, Eliška má stříbro z vloženého závodu slečen. Do cíle už také dávno dorazila Petra, která se původně jela jen tak projet po první občerstvovačku, nakonec se jí trať líbila natolik že jí zdolala celou a museli jsme jí zrazovat od plánu absolvovat i druhý okruh který byl určen pro dlouhou. Kolo jí prý jelo nějak zázračně lehce :o)
Večer trávíme popíjením vína a Dožínkového piva, lehce slavíme Járovy narozeniny a tak se konají také závody v konzumaci různých pochutin co pro tento účel Martina připravila.
V neděli se s Pepou a dětmi dekujeme z chaty aby ostatní měli dostatek klidu pro závěrečný úklid. Vyrážíme do nedaleké vesničky Rudlice kde provádíme speleologický průzkum místních jeskyní, objevujem propadání Olšovského potoka kamsi do hlubin země a na závěr navštívíme místní větrný mlýn.
Výprava je ukončena jak jinak než výtečným obídkem v Jedovnické restauraci Olšovec.
O kvalitách tohoto závodu se zde nebudu mnoho rozepisovat, páč jsem tak učinil již loni.
Výsledky:
Eliška – 2. místo v kategorii! (vložený závod nezletilých)
Jára - 2:26:58 – 81. v kategorii – 108. celkově
Pepa - 2:27:57 – 88. - 117.
Ňůmen – 2:33:33 – 111. - 156.
Alda – 2:47:13 – 172. - 261.
Petra – 3:20:00 – 20. - 430. neoficiálně - odborný odhad