Winter Hradec 2014
Hlavní sponzoři
Naši partneři
Články
Expenův Pells Aeron
Časovka Šerlich
Kluziště v Orličkách
Sajrajt a marast
Další weby
Návštěvnost
Poslední víkend před odjezdem do Itálie jsem se vydal na pro mě nový maraton do Ústí nad Orlicí.Jelikož Petr Velík cestoval z druhé strany,vzal jsem s radostí spolucestujícího Martina Splítka.
Při příjezdu na letiště do Ústí jsme ještě vtipkovali, jak krásně svítí sluníčko, že se opálíme. Měli jsme radost, že je konečně teplo a i když jsme tušili, že to závod na suchu nebude, takovou brutalitu jsme fakt nečekali.
Na startu se nesešlo moc lidí, ale to mi nijak nevadilo. Mám raději menší závody než masovky, kde stojí na startu stovky lidí.
Úderem 5. min po 11.hod jsme se vydali na trať. Začátek prakticky 5km do kopce, sice po asfaltu, ale rozhodně nic mírného. Místy byl i 8% sklon a jelikož na čele úřadoval Šilar společně se Skalickým (mistr v juniorech) bylo tempo na mne až moc. Snažil jsem se udržet v první skupině, ve které se držel i Martin ale asi 1km před koncem jsem už tempo nezvládl a vystoupil si. Odjelo 5 lidí a já jel vlastně od té doby už jen sám. Po nájezdu do terénu přišly první bahenní terény, ale v dáli začalo bouřit a po chvilce začal brut
ální slejvák, který z už tak podmáčené tratě udělal bahenní-jílové sr...ky. A to doslova! V lesích byl jíl, po loukách bahno s trávou pomalu po náby, prostě šílené. Kdo měl pocit (včetně mne, že bylo bahno v Pardubicích, tak po dnešku říkám, že v Pu bylo sucho). V té to chvíli jsem byl přesvědčen, že do druhého kola už nepojedu a to jsem byl teprve asi na 15-20km. Druhá část kola nebyla tak hrozná, i když byla zase náročná na stoupání, která se dala ještě jet, jenže to by nesmělo zahřmít podruhé a asi 5km před koncem kola vypuklo doslova peklo. Bylo to jako když začne někdo z nebe lít kbelíky vody s ledem a navíc ukrutný vítr. Já se jen snažil chránit oči od krup a snažil se hledat cestu. Vše bylo pod vodou a místo cest byly řeky a potoky. Po průjezdu prvního kola jsem ale před sebou zahlédl jednoho odpadlíka a tak jsem se vydal dál s tím že to nějak dojedu. Je až s podivem, že se mi začalo až v této fázi jet líp. Možná i díky doplňkům od Nutrendu, hlavně Carbonexu. V asfaltovém stoupání jsem ho dojel a chvíli se za ním vezl. Byl zde patrný rozdíl v 
technice, když jsem opravdu balancoval na hraně a jen díky plášťům Geax jsem nešel na držku. Když jsem se blížil k těm pasážím, kde v prvním kole byl jíl, tak teď už zde byla 10-20cm jílová kaše s potoky vody a vedle kaše bylo zase takové bahno, které obalilo kola a to se fakt nedalo. V této fázi jsem už taky přišel o všechny destičky, takže sjezdy byly tak nějak o život. Nevím jak je to možné, ale přede mnou se objevil Martin. Onoho borce jsem nechaluž ve stoupání za sebou a tak si i docela věřil i na Martina. Jelikož mi ale v technických pasážích dost ujížděl a já ve stoupání dojížděl zas jeho, bylo to jak na houpačce. Tak nějak jsem spíš počítal s tím, že už ho nedojedu. Pořád měl náskok. Asi 3km před cílem byl opět technicko-říčně-bahenní úsek. Nějakým zázrakem se mi v něm na Martina podařilo dotáhnout a mně se podařilo dostat na 3.místo a hlavně ve zdraví do cíle!
Oba jsme padli u auta opravdu z posledních sil a nebyly nějak schopní cokoliv dělat. Jen jíst:-)
Každopádně nebýt toho bláznivého počasí a bahna, které z očí tahám ještě teď, byl by to super závod na super trati!
Organizace neměla chybu, neuvěřitelně bohaté ceny (zde by se nechytala prakticky žádná mega maratónská série) a to nemluvím o tombole, kde vyhrál prakticky každý.
Fakt super a na závěr bych dodal velice známou větu: “Kde jsou moje blatníky?“
Jinak celkově to bylo tedy 66km s převýšením cca 1400m. O rovinu se určitě nejednalo!