Winter Hradec 2014
Hlavní sponzoři
Naši partneři
Články
Expenův Pells Aeron
Časovka Šerlich
Kluziště v Orličkách
Sajrajt a marast
Další weby
Návštěvnost
Kdyby mě někdo před rokem prorokoval, jak úspěšná bude moje letošní cyklistická závodní sezóna a že se dostanu na stupně vítězů, klepala bych si na hlavu a myslela si něco o bláznech. A co potom teď, když se to opravdu vyplnilo… Co tomu předcházelo?
Uplynulé dva roky, díky operacím obou kolen, nestály za nic. Nějaké ty najeté kilometry stejně přišly v niveč, neboť jsem si opakovaně, vždy na začátku závodní sezóny, šla "lehnout" do nemocnice. Když jsem začínala opět fungovat, závody pomalu končily a nebo jsem se už raději do žádného nechtěla pouštět.
Bylo to ke konci loňského léta. S mou milovanou polovičkou jsme byli na chalupě a v rámci rekonvalescence mě vytáhl na silničku. Ten švih poměrně v kopcích dal kolem 80km a pro mě to byla naprostá katastrofa. Nohy neposlouchaly a měla jsem pocit, že umřu vyčerpáním a nedojedu zpátky. Vše bylo završeno výrokem mé "vytočené" polovičky – "Jestli míníš tohle dál předvádět, tak se na to vykašli a nebo začni zas pořádně jezdit!" Jak jsem se rozhodla, je asi jasné…
A tak to začalo…, na podzim pravidelnými nedělními vyjížďkami "od Čechů", následoval vstup do týmu "HSK", trénování a najíždění kilometrů. To si kolikrát má drahá polovička opět užila. Jsem totiž pohodlný lenoch, né vždy, ale občas ano. Někdy mě donutit sednout na kolo při představě zase té dřiny, chtělo pevné nervy. A jaký byl tedy výsledek tohoto mého "návratu"? Pro mě rekordní počet odjetých a úspěšně dokončených závodů. Ze všeho nejvíce mě hřeje u srdce třetí místo v kategorii na bikovém maratónu Manitou Železné Hory na 115km. Spíš než závod, to bylo překonání sebe sama. A pak samozřejmě celkové vítězství v ženách na Dobrušském poháru. Pro ty, kteří si myslí, že jsem toto vítězství měla lehké – závody jsem absolvovat musela a mnohdy za ne příliš příjemného počasí (stačí si vzpomenout na finálový závod), samozřejmě bez pomoci, pouze s psychickou podporou týmu a s pocitem, že jedu za tým a pro tým. A že jezdí málo holek, to není můj problém, každý má možnost.
Tímto tedy končím můj deníček a použiji seriálovou větu "Nemohu tomu uvěřit"!, ale stačí se doma podívat na vyhrané medaile. :-)
A ještě krátký dodatek. Díky Dobrušce už vím, co jsem za cyklist(k)u. Pořád jsem se nemohla nikam zařadit, ani bikerka ani silničářka… Já jsem totiž jakýsi cyklistický dvojbojař, nic neumím stoprocentně, ale ve finále to dá docela slušný výsledek. ;-)))