Bez překvapení skončil poslední bodovaný závod středečního poháru. Na okruhu v Broumově vyhrál Lukáš Čáp z našeho týmu.
Velký podíl na vítězství má Expen, který to Čapínoj rozjel v posledním kopci. Z nastoleného tempa se nedalo nevyhrát.

foto: Mamut

Asi není tajemstvím, že náš tým se snaží silniční maraton s názvem Rampušák vyhrát už od nepaměti. Již v prvních ročnících závodu kolem roku 1985, kdy slavnostní start odmávával Vasil Mohorita a slavnostní výstřel měli na starosti nedaleko sídlící příslušníci ruské armády, jsme vyjížděli s vidinou a odhodláním vyhrát. Letos tomu nebylo jinak.
Tomuto závodu jsme podmanili téměř vše. Poprvé v histo... číst dále

Asi není tajemstvím, že náš tým se snaží silniční maraton s názvem Rampušák vyhrát už od nepaměti. Již v prvních ročnících závodu kolem roku 1985, kdy slavnostní start odmávával Vasil Mohorita a slavnostní výstřel měli na starosti nedaleko sídlící příslušníci ruské armády, jsme vyjížděli s vidinou a odhodláním vyhrát. Letos tomu nebylo jinak.
Tomuto závodu jsme podmanili téměř vše. Poprvé v historii jsme vypustili soustředění v rámci Gira, většina týmu vyfasovala nová kola od Pellsu, zakázala se noční diskuze na našich stránkách a pít se mohla pouze filtrovaná voda nejmenované italské značky. Dokonce i manager týmu přijel do Štítů se svým italským hřebcem, páč jak se nechal slyšet, chtěl se podívat, co je tak těžké na tom, vyhrát tenhle závod. Když už ty kluci před sezónou vyfasovali každý po dvou bidonech, tak ať to taky nějak tomu týmu vrátí. Navíc už ho do nekonečna nebavilo postávat po Rampušákovi na koberečku v Nutrendu a vysvětlovat, proč to zase nevyšlo, když máme od této firmy z Hané startovné zdarma. Přálo nám i počasí, nebylo ani teplo, ani zima, foukalo tak akorát a hlavně nepršelo. Taktiku jsme tentokrát ponechali strýci Příhodovi, páč rozesílat lidem z týmu 15.stránkové maily s přesnými profily kopců, úhly zatáček a přesným rozložením kostek v polském Boleslawově, už vážně nikoho nebavilo. Minulý rok jsme se snažili ještě s brňákama jet tempo v Polsku. Ručička na tacháku neklesla pod čtyři pětky. Jenže pak se dočtete, radši už si nevzpomínám kde, že se vůbec v tomto úseku nejelo. No tak jsme letos teda nejeli a výsledkem bylo, že se jelo 30, cestou do Bystrice jsme si tak prohlédli všechny muzea a opevnění v pohraničí a před Bystricí nás náhle bylo cca 70ks v balíku. Chvilku jsme s doprovodným vozem řešili, zda nerozjet vražedné tempo před Izdíkovem. Nakonec a pro nás kluky co mají pod kapotou o několik wattů méně i naštěstí, se mluvčí závodní sekce pan Čáp rozhodl, že si to zrežírují s Expenem sami a nás k tomu nebudou potřebovat. A stalo se jak řekli. Vzhůru nad Izdíkov mizely dvě tyrkysové postavy za nimiž vlálo jen několik nejvyspělejších cyklistů. V tu chvíli jsem byl přesvědčen, že letos toho fousatého týpka s klackem v ruce na sekretariát přivezeme a až do cíle jsem přemýšlel, kam já ho tak jenom postavím. No nic, kilometry ubíhaly a Štíty byly na dohled. Začínal jsem být trochu nervózní, zda jako vrchní představitel týmu, nebudu muset dělat rozhovory pro
některý z cykloserverů. Těsně před Štítama ještě tvrdě pracuji s myšlenkou, kdo z těch dvou chlapců to asi tak vyhrál. Začínám se obávat, zda se dokázali v ten historický okamžik správně rozhodnout nebo lépe řečeno dohodnout. No a pak to přišlo. Proti naší skupině blížící se k cíli, kterou v live streamu nazvali group trip, se vyjíždí Expen s Happym (mimochodem, účast Happyho v bikovém závodě, respektive neúčast Happyho v silničním závodě stála náš tým 20tisíc, za které Roman i s rodinou v pátek odjíždí na zaslouženou dovolenou. O tom ale kluci od nás nemají ani páru). Už na 100m dle grimasy pana Expena rozlušťuji, že rozhovor pro Eurosport nebude. Pak přidává ještě palec dolů a já zadržuji slzy, přičemž mě podpírá někdo ze soupeřů. Ihned po dojezdu namísto guláše ve školní jídelně svoláváme ústřední výbor týmu a rozhodujeme o změnách, o razantních změnách na příští rok a možná i na ten další. Těch změn bude více, namátkou bude určitě nutné změnit barvu omotávky u Expena a Lukáš pojede příští rok v jiných brýlích.
Co říct na závěr tohoto zcela negativního a neúspěchem zastíněného příspěvku?
Kluci, oba dva kluci, skončili v TOP 10 a tak to zakončeme spíše otázkou. Kdo z Vás to má?


sbalit text

Postavit se na start do první řady vedle mistra světa je už samo o sobě zážitek,ale když se k tomu přidá ještě krásná, avšak náročná trať, velké povzbuzování na trati, skvělé zázemí, organizace závodu a v neposlední řadě parádní umístění, je o hezké vzpomínky postaráno.
Tak by se dal krátce charakterizovat maraton v České Třebové, který měl jako patrona Jardu Kulhavého. Tento závod je i partners... číst dále

Postavit se na start do první řady vedle mistra světa je už samo o sobě zážitek,ale když se k tomu přidá ještě krásná, avšak náročná trať, velké povzbuzování na trati, skvělé zázemí, organizace závodu a v neposlední řadě parádní umístění, je o hezké vzpomínky postaráno.
Tak by se dal krátce charakterizovat maraton v České Třebové, který měl jako patrona Jardu Kulhavého. Tento závod je i partnerským závodem našeho Nutrend hradeckého poháru a tak se několik členů HSK postavilo také na start.

Byla volba 1 či 2 okruhů a to na 34,5 resp. 70km s celkovým převýšením bezmála 1700m! To samo o sobě dává tušit, že nejde o nějakou polabskou placku, takže se jelo buď neustále nahoru (poslední kopec na Peklák měl skoro 10km), anebo sjezdy po kořenech či loukách (zde se valilo klidně i 70km/h což nebyl na Pellsíku 29 žádný problém :-)).
Klidně by jel i rychleji, ale zde už bylo na místě přeci jen trocha racionálního uvažování a trocha brždění. Takže tato trať byla na 29 rozhodně výborná a Pells jede opravdu skvěle!

Přívalové srážky se naštěstí okolí Třebové vyhly, a tak bahna bylo pouze místy a relativně málo, takže problémem bylo spíše skokové vedro a z toho panující velká spotřeba tekutin. Nutrend nás však krásně zásobí a naše ženy nám ochotně podávaly plné bidony inoťáků lahodných chutí :-)

Druhé kolo, jak už to tak bývá, je vždy pomalejší a bolestivější, ale s bráchou jsme se s tím pěkně poprali a do cíle dorazili! Já na 4. místě celkově se ztrátou cca 11min. na mistra a dalo mi to na 1.místo v kat. a brácha nějaký čas za mnou.
Marťas se na krátké bohužel poroučel k zemi, takže tím přišel o podiové umístění a skončil 4. a Petr V. musel vzdát.

(foto na Adrláku) sbalit text

S dvěmi velkými úspěchy bychom se s vámi rádi podělili. Jedna zlatá zprávička k nám dorazila z České Třebové. Zde za účasti Jardy Kulhavého a dalších zvučných jmen proběhl další ročník cyklomaratonu a náš kolega Expen dorazil do cíle na 4.místě, což znamenalo 1.místo v kategorii! Pořadí: Kulhavý, Kaněra, Horák, Pilnáček...

O něco vyšší a neméně úspěšný parťák Lukáš, vyrazil s početnou částí tým... číst dále

S dvěmi velkými úspěchy bychom se s vámi rádi podělili. Jedna zlatá zprávička k nám dorazila z České Třebové. Zde za účasti Jardy Kulhavého a dalších zvučných jmen proběhl další ročník cyklomaratonu a náš kolega Expen dorazil do cíle na 4.místě, což znamenalo 1.místo v kategorii! Pořadí: Kulhavý, Kaněra, Horák, Pilnáček...

O něco vyšší a neméně úspěšný parťák Lukáš, vyrazil s početnou částí týmu na silniční závod na Vysočinu. Konal se tu 15.ročník Zlatého Kola Vysočiny. Na startu se sešlo dohromady zhruba 400 lidí. A protože se Rampušák blíží, Lukáš slušně potrénoval a vyhrál závod na 108km.

Jako třešinku na našem tyrkysovém sobotním dortu uvádíme zisk Milošovi medaile za 3.místo na trase 50km. Miloš tuto trasu minulý rok vyhrál. Letos to nevyšlo, ale i tak je stále platným držitelem rekordního času.

Věříme, že jsme Vám těmito úspěhy udělali obrovskou radost a přejeme hezký zbytek prosluněného víkendu. sbalit text

Další středou pokračoval další závod Středečního poháru a to tentokrát pod patronací Pítrs Biku v Polici nad Metují. Zdejší okolí a hlavně kopce jsou vskutku jedinečné a také již roky skrápěné potem Čapína při jeho tvrdých tréningových dávkách. Bylo tedy jasné, že v tomto závodě Lukáš nic jiného, než vítězství nebere. Na startu se nesešlo tolik lidí jako minule v Teplicích, ale i tak bylo s kým zá... číst dále

Další středou pokračoval další závod Středečního poháru a to tentokrát pod patronací Pítrs Biku v Polici nad Metují. Zdejší okolí a hlavně kopce jsou vskutku jedinečné a také již roky skrápěné potem Čapína při jeho tvrdých tréningových dávkách. Bylo tedy jasné, že v tomto závodě Lukáš nic jiného, než vítězství nebere. Na startu se nesešlo tolik lidí jako minule v Teplicích, ale i tak bylo s kým závodit. Okruh je většině lidí známý, takže první menší dělení nastalo nad Machovem, ale to zásadní rozpoutal Káňa při stoupání v Bezděkově. Z jeho nástupu rozjel ještě vyšší tempo Happy, nakonec jsme nahoře zbyli jen 4. V tomto složení jsme více méně v klidu objeli celé druhé kolo, a bylo jasné, že rozhodně Hvězda. Pokusil jsem se ještě před obávaným kopcem o lehký nástup, ale bez většího efektu, a tak jsme najížděli společně po dvou ve svých kategoriích do cílového kopce. Bohužel jsem to byl já, kdo první odpadl (až po té jsem se dozvěděl, že všichni tři jeli Hvězdu na velkou). Happy měl ještě ve 2/3 kopce poměrně slušný náskok, ale nakonec ho místní borci zařízli a Čapíno si dojel pro očekávané vítězství a já opět pro druhé místo v kat.
Závod to byl opravdu super a i přes trochu vlhka na silnici bylo super počasí. Zabezpeční bylo od kluků taky parádní a vrchařské prémie nás nutili vždy v kopci zrychlit :-D
Každopádně do historie asi vejde to, že si hned dva lidi zapomněli doma tretry-včetně mého bráchy, kterého jsem botami zachránil já a pedály někdo z kluků u prezenčky.
Z našeho týmu jeli ještě Roman, Petr B. a Iva, která dojela na 3. místě!
Poslední bodovaná závod se jede za 14 dní v Broumově, takže už se těšíme!

foto :Pitrs bike

sbalit text