V sobotu se v Jizerkách, přesněji v Josefově Dole, postavilo na start několik málo lidí, aby se společně projeli po hřebenu a zakončili tak sezónu 2011. Nám byla nabídnuta možnost startovat pod hlavičkou naší nejúspěšnější televize a to TV Nova (Lukáš,Expen,Jirka,Radek a pan Happy). Tento fakt, jak tak o tom přemýšlím s odtupem času, nám asi zachránil život. To že bude zima, že nebude pěkně, tak t... číst dále

V sobotu se v Jizerkách, přesněji v Josefově Dole, postavilo na start několik málo lidí, aby se společně projeli po hřebenu a zakončili tak sezónu 2011. Nám byla nabídnuta možnost startovat pod hlavičkou naší nejúspěšnější televize a to TV Nova (Lukáš,Expen,Jirka,Radek a pan Happy). Tento fakt, jak tak o tom přemýšlím s odtupem času, nám asi zachránil život. To že bude zima, že nebude pěkně, tak to jsme tak nějak tušili. Každopádně nakonec byla kláda a pěkně zrovna taky moc nebylo. Cestou jsem zaregistroval nějaké to mrholení, pak chvilkama docela pršelo, občas na mě někdo vylil kyblík s vodou, pak zase chumelilo či padaly kroupy, občas dokonce i trochu fouklo. Každopádně až na tohle všechno to byl vcelku podařený závod. My jako protekční "televizáci" jsme si hned po příjezdu mohli dát, společně s několika tvářemi Ordinace v tyrkysové zahradě, kávičku v hotelu Maxov. Pak jsme se v teple převlékli a přesunuli se na start do první VIP vlny. Zde potkáváme zbytek týmu jedoucí pod hlavičkou Nutrendu(Boban, Velďa a Broshatto) Pak kdosi vystřelil a přes tři tisícovky bajkerů se vydalo na závod smrti. Někteří dojeli i do cíle, jiní si prohlédli stanoviště Horské služby, každopádně krom několika zápalů plic, omrzlin, zlomenin a kolapsových stavů se nic hrozného nestalo. Po příjezdu k autu, potkávám Čapína, který na mě křičí, že tady už ho nikdo neuvidí, o kus dál se klepe Happy. Když mu sdělím, že klíčky od auta nemám, začíná mi sdělovat heslo ke vkladní knížce a po oku si vybírá místo pod smrkem, kde pojde. Za chvíli už se ale ve vířivce smějeme a plánujeme další ročník. Večer přebíráme cenu za druhé místo v kategorii Nova týmů. Porazila nás 112ka s mladými Whirlpooláky, ale bylo to o Happyho devětadvácu...
Když se na to koukneme jednotlivě, tak extratřídu potvrdil Expen. Ačkoliv se mu vůbec nechtělo, dojel na 27.místě. Kolem 50.místa přijeli Happy s Čapínem. Já jsem zabojoval a i přesto, že jsem vezl rezervní kolo klukům a 3 bidony pod dresem, vešel jsem se do 100ky, přesněji 86.místo. Filip se toho taky nebál a v cíli mu blikla 171 pozice. Pak se objevil Velíček na 237 místě a kousek za ním Radek. Závod nevzdal a v klidu absolvoval i Boban na 1436.místě(21kat.)
Děkujeme Carlosoj za zajištění startovného, stravného, vyhřátou místnost a především teplou vodu a pak také Nutrendu za zajištění startu pro ostatní kluky. sbalit text

Pořadatelé, kteří se podíleli na organizaci NUTREND Hradeckého poháru 2011, tedy celý tým HSK zve účastníky tohoto seriálu závodů všech věkových kategorií, včetně jejich blízkých, na finální vyhlášení výsledků celého ročníku. Zvláště by neměli chybět ti, kteří se umístili ve své kategorii do 5. místa! Zváni jsou však úplně všichni, kteří se byť jen párkrát postavili na start. Podrobné výsledky nal... číst dále

Pořadatelé, kteří se podíleli na organizaci NUTREND Hradeckého poháru 2011, tedy celý tým HSK zve účastníky tohoto seriálu závodů všech věkových kategorií, včetně jejich blízkých, na finální vyhlášení výsledků celého ročníku. Zvláště by neměli chybět ti, kteří se umístili ve své kategorii do 5. místa! Zváni jsou však úplně všichni, kteří se byť jen párkrát postavili na start. Podrobné výsledky naleznete na stránkách NUTREND Hradeckého poháru.
Vlastní vyhlášení proběhne již tuto sobotu 15.10.2011 v sále restaurace "Tatran" na Novém Hradci Králové od 17:00 hod. Pro mimohradecké a neznalé jen upřesnění, že tato restaurace se nachází kousek před konečnou zastávkou linky č.2, na rohu odbočky k Hradecké hvězdárně.
Přijďte si pro svá ocenění a nebo se jen pozdravit s těmi, se kterými jste soupeřili.
sbalit text

Ačkoliv některé z nás čeká ještě mega podnik s názvem Nova Author cup, včerejší počasí nás vyhnalo do hor. Bylo to takové loučení se sezónou, se sezónou, která přinesla spousty novinek, spoustu nových zážitků, nezapomenutelných momentů a především mnoho nových lásek. Těch lásek, které nevznikají na první pohled jako dříve, ale jak už to doba přináší, na první šťouchnutí. Cyklistika prostě lidi spo... číst dále

Ačkoliv některé z nás čeká ještě mega podnik s názvem Nova Author cup, včerejší počasí nás vyhnalo do hor. Bylo to takové loučení se sezónou, se sezónou, která přinesla spousty novinek, spoustu nových zážitků, nezapomenutelných momentů a především mnoho nových lásek. Těch lásek, které nevznikají na první pohled jako dříve, ale jak už to doba přináší, na první šťouchnutí. Cyklistika prostě lidi spojuje už od nepaměti a nejinak tomu nebylo i letos. Teplota po ránu a především výhled na odpoledne velel vyjet v KáKáčku, na říjen trochu nezvyklá kombinace, ale když už se ta příroda zbláznila, tak proč jí v tom nepodporovat. Vyrážíme v ideálním počtu čtyřech dvojček a za stálého pískotu a cvrdlikání ptáčků, kteří se rozhodli hlasitě oslavit brzký příchod jara, se přibližujeme k Třebechovicím. Toto malebné městečko, které proslavil především Betlém a pak také Expen výhrou na jedné z prémií před lety uspořádaného závodu, je takovou bránou do podorlické pahorkatiny. Od Davida, který je zjevně mírně zasněný, se pozdějí dozvídáme, že si představoval, jak krásné by bylo, kdyby mezi těmi desítky dřevěných figurek byla i ta jeho, figurka cyklisty. Naše cesta se ubírá dále k horám, cestou míjíme na polích pracující zemědělce, které ze svých kolchozů sklízí ten zbytek, co jim ostatní spoluobčané ještě neukradli. Na chvíli se zastavíme a s obdivem pozorujeme rodinku na poli plného zelí. Statný muž, přesně dle směrnic EU, nejdříve hlavičku paličkou omráčí a až poté nožem s předepsanou čepelí uřízne. Musíme pokračovat, a tak se loučíme a za nepřestávajícího troubení aut, dorážíme do Dobrušky. Zde nás čeká milé překvapení. Miloš, Verča a Lukáš měli podobný nápad, dokonce i směr máme stejný, a tak společně nasáváme tu intenzivní, stále se stupňující práci žlutého útvaru kdesi nad našimi přilbami. Milan, největší pamětník našeho putování, nám vypráví jaké to bylo vyjíždět probíhající stoupání na Prázovku s tří kolečkem. Facebooková generace, kterou zastupuje benjamínek Filip, trochu nechápe a pokládá otázku, zda nebylo zbytečné vozit 3 kolečka vepředu. Miloš se svými 11 pastorky, zaujímá funkci učitele a vysvětluje, že se jednalo o 3 pastorky vzadu nikoliv trojpřevodník. S přibývajícími výškovými metry čím dál více vnímáme podzim. Stromy podél cesty, odhazují své listí stejně jako lehká děva krajkový šat. V této nadmořské výšce je cítit podzim daleko intenzivněji. Tu zahlédnem zajíce, tu myšku, srnku či beránka, jak trochu zmateně běhají po lesních lukách a nechápavě vyhlíží první sněhový mrak. Místo odpočinku pro své stuhlé, sezónou unavené dolní končetiny, vybíráme Deštnou. Tento ST.Moritz v srdci Orlických hor. Při pohledu na sjezdovky vzpomínáme na své první zaplužení, svůj první telemark a poslední předbíhání ve frontě na kotvu. Na svých tělech pozorujeme jakoby laserem vypálené pruhy, které má na svědomí, své pozice nevzávající se, slunéčko. Po ochutnávce místních specialit v podobě kynutých knedlíků plněných borůvkami nasbíraných na úpatí Šerlichu, bereme svá kola odložená na místě, kde dříve uvazovali své koně pocestní z Klodska. Jako cestu na sestup vybíráme sjezd do Kvasin. Cestu lemuje romantický potok, jehož voda si pohrává s kamínky a tím vzniká uchu lahodící představení, kterou narušuje pouze občasný zvuk našich kol. A pak to přijde, rána jako když tenkrát vystřelili z Aurory. Bylo to v říjnu a rána byla tak velká, že byla slyšet ještě na konci listopadu. Periferně pozorujeme, který že to ze stromů půjde k zemi, kdepak, byl to zvuk defektu. Defektu toho opravdového, kdy prostě prorazíte a tlaková vlna nadzvedne brýle i s přilbou tomu za Vámi. Kdyby to byl defekt postupný čili pomalý, nerušeně pokračujeme dál. Naštěstí nezávodíme, čili nejde o život, a tak v poklidu opravujeme, abychom společně dorazili zpět. Byl to krásný cyklistický den. sbalit text

Z prosluněného Žacléře přivezly tři týmy HSK umístění v první desítce. Nejlépe dle očekávání dopadl tým ve složení Expen, Čapíno a Happy(hostování z Cyklomaxu), který nedal nikomu šanci a vyhrál s náskokem téměř 4.minut před Autodopravou Šafránek. 3.místo obsadil tým Cyklo Tony se ztrátou 4.34min.
Další naše týmy obsadily 6. resp. 7.místo.

Václavská jízda v Lužci je každoroční výzvou na konec sezóny. Tato pohodová vyjížďka na závěr sezóny se vždy po několika kilometrech zvrhne v 70km fičák směrem ke Kolínu a zpět. Já s doktorem tento závod-nezávod bereme velice prestižně, i proto jsem letos požádal svého dlouholetého cyklistického kamaráda Aleše Komberce o pomoc. Aleš úlohu domestika velice rád přijal. Na svém univerzálním bicyklu, ... číst dále

Václavská jízda v Lužci je každoroční výzvou na konec sezóny. Tato pohodová vyjížďka na závěr sezóny se vždy po několika kilometrech zvrhne v 70km fičák směrem ke Kolínu a zpět. Já s doktorem tento závod-nezávod bereme velice prestižně, i proto jsem letos požádal svého dlouholetého cyklistického kamaráda Aleše Komberce o pomoc. Aleš úlohu domestika velice rád přijal. Na svém univerzálním bicyklu, ze kterého během 5 minut dokáže udělat krosku, drožku či dráhový speciál, odvedl skvělou práci. Na startu se měl objevit i R.Kreuziger, potřeboval se rozjet před Lombardií, avšak pár minut před startem zjistil, že během závodu je několik zatáček, a tak nechtěl riskovat zranění.Pokud by se jel tento závod jako etapa v rámci nějakého velkého závodu, bylo by v profilu napsáno - rovinatá či mírně zvlněná. Na startu je od nás krom mě a doktora ještě Forrest, který zkouší nový aerodynamický prvek a to jízdu bez přilby, a pokořit 80km trasu se rozhodl i Boban. Záda nám kryje i doprovodné auto, prostě vše pro vítězství. Ze začátku se jede poměrně v klidu, nikdo se nechce unavit, oproti minulým rokům chybí nějaká týmovější převaha, a tak dost často tahá doktor s klukama z Peček a borcem v dresu Kolokrámu. Každý brdek na trase je brán jako pokus o redukci skupiny. Nakonec u Kolína se podaří pár lidí odpárat a zůstává nás 10. Točíme se všichni krom budoucího vítěze, který Vás na jakýkoliv podmět či výtku zahrne pestrou smrští výrazů mapujících různá zákoutí, výčnělky či otvory lidského těla. Protože jsme nechtěli přijet zpět do Lužce na spurt, snažíme se cca 10km před cílem neustále nastupovat. Bolí to, odjet se nám nedaří, tepák píše error. Dva kiláky před cílem je poslední brdek, a tak do toho dávám vše, na vrcholu jsem první, kolem jede Forrest, hákuju ho a řvu ať jede. Docvakává nás ještě jeden, jsem přesvědčen, že to dojedem. S cedulí Lužec však přiletí zezadu zbytek skupiny. Hákuju ještě Aleše, který rozjíždí spurt, síly už ale chybí. Možná že kdybych si obmotal helmu potravinářskou fólií a jel to v kombinéze, tak že by třeba...no nic, vyzkoušíme za rok. sbalit text