Winter Hradec 2014
Hlavní sponzoři
Naši partneři
Články
Expenův Pells Aeron
Časovka Šerlich
Kluziště v Orličkách
Sajrajt a marast
Další weby
Návštěvnost
Konec září a silniční sezóna,alespoň ta závodní, končí.Marně brouzdám po internetu a hledám poslední možnosti kde zužitkovat najeté kilometry a stoupající formu. Nikde nic, maximálně časovka dvojic,no jo, ale to by mě musel někdo doprovodit a určitě by mě brzdil, protože tak dobře je na tom snad už jen Expen :-).
Když už jsem to tedy vzdal a závody hodil za hlavu,přišla Radkova nabídka se zapůjčením bika na Hořickou padesátku. Vzhledem k tomu,že do mě začali všichni hučet,hlavně teda ředitel,nedala se nabídka odmítnout.
Souhlasím a začínám shánět informace co je na biku jiné, co mě může překvapit,jak jezdit v terénu apod.Není totiž tajemství,že moje jediná zkušenost s „bikem“ je z loňského roku a váže se na cyklokros u rybníka Biřička,který pro mě skončil asi po 15min,naprostým znechucením,zklamáním a fiaskem.
Sobota s velkým S se blíží a já se s Radkem domlouvám,že speciál mi bude doručen až na start vzhledem k časové tísni,která našeho managera provází. Moc toho nenaspím,ale těším se. Nemám co zkazit,tak proč se stresovat, navíc se ke mně přidává kolega Michal,který se taky rozhodnul vydat na trať 25km a zkusit svoji „krosku“. I pro něj je to premiéra mezi bikery…
Přijíždíme do Hořic, kde mi je slavnostně zapůjčen Radkův bikový speciál č.2. Musím říct,že mi hned padl do rukou a po seřízení posedu i do nohou. Předtím ale pozorně poslouchám zkušenější kolegy,kteří nešetří rady jak přehazovat,co volit za převod atd. Vyjíždím na zkoušku a hned mě překvapuje jak ta vidlice podivně pruží,ale prý to tak má být,takže to neřeším a pokračuji se seznamováním.
Přichází doba startu a tak se celý peloton žluťáků přesouváme na start,Michal volí start z předních pozic, to já raději nebudu riskovat,jsem tu přeci na „návštěvě“ a co kdybych se někomu po startu pletl. Přichází startovní výstřel a já jsem ve svém živlu,jede se po asfaltu do známého hořického kopce a to mi vyhovuje,předjíždím jednoho člověka za druhým,ale škoda že ta vidlice tak pruží,ze sedla to není ono.Před vjezdem do terénu dojíždím Radka,což mě uklidňuje, pojedu podle něj. Chvilku to jde,ale pak přijde první sjezdík a já chápu,že během hodiny se těžko naučím zdolávat terén jako on. Pokračuji a děsím se co přijde za zatáčkou.Máme tu první prudší výjezd a já nestíhám přehodit,resp.přehazuji naopak a tak musím vycvaknout a vybíhat v silničních tretrách. Nevadí,ztratil jsem max.3místa a to se dá dojet. Přichází dlouhá rovinka po „lesňačce“ a já přemýšlím o pile.No jo,ale Radek říkal že občas spadne řetěz a to se mi nechce riskovat,tak šlapu s malinko větší frekvencí.Nicméně zezadu mě dojíždí balík a já jsem nucen zariskovat a přehodit.Daří se to a tak jsem schopen udržet rychlost se skupinou i tak mám ale pořád pocit,že se někomu pletu.Snažím se i o“silniční“ střídání,ale kolegové to nějak nechápou, tak na to kašlu :-) Peru se s terénem jak to jde,hlavně dojet ve zdraví.Neustále kontroluji tachometr a těším se až tam bude 23km.Poslední kilometry jsou totiž po silnici z kopce a to bude zase něco pro mě,jen škoda že ta vidlice zase tak pruží a i ty pláště jsou zbytečně široké.
Přijíždím k cíli, kde mě už nedočkavě vyhlíží Michal, stačíme si plácnout a zbývá poslední zatáčka do cíle, nesmím spadnout. Povedlo se a já jsem štěstím bez sebe,navíc mi Karel (TV Nova) oznamuje,že jsem 4. nebo 5.v pořadí!
Nakonec zjišťuji,že kolega Michal vyhrál a mě to dá na 3.místo v kategorii. No tak bedna,to tu letos ještě nebylo…Jen se v duchu modlím,aby 25km nejelo 5lidí,ale naštěstí nás bylo víc,i když ti zkušenější ještě kroužili po trati na trase“padesátky“.
Co říct závěrem? Tak asi takhle, biker ze mě nebude, je to pěkné,ale bojím se sjezdů, i tak ale děkuji chlapcům za materiální i psychickou podporu a snad někdy příště,že by jako do počtu…