Winter Hradec 2014
Hlavní sponzoři
Naši partneři
Články
Expenův Pells Aeron
Časovka Šerlich
Kluziště v Orličkách
Sajrajt a marast
Další weby
Návštěvnost
Na již tradiční závod po "rovinách" v lesích Okolohradce jsem se letos poměrně těšil, ačkoliv mi bylo jasné, že loňskou bednu nemám šanci zopakovat (po zrušení kategorie Elite bylo těch cca 6-8 profíků i na mě opravdu moc) a nemohl mi to zkazit ani silný déšť den před startem.
Ráno již nemohu dospat a tak dorážím do HK brzy, ale to je již Jirka, jako správný prezident, na místě i s vybudovaným stanem a zázemím v místě startu a cíle. Po přihlášení se jdu převléknout a trochu omrknout terén. Ani déšť mě nezvyklal v tom vyměnit pláště a mám obuté RR. Po prozkoumání částě tratě se v duchu ujišťuji, že tu techničtější část nějak zvládnu a zbytek budu rád, jak mi to pěkně odvaluje.I tlak tedy nechám poměrně na vysokých hodnotách...
Po prosebníčku u organizátora Tomáše Pavla od něj dostávám divokou kartu (tímto ještě jednou dík a dárek bude dodán) a to mě uklidňuje ještě více, jelikož stát hodinu před startem na lajně, není pro nohy nic příjemného.
Do startovního bloku ale i tak vjíždím ještě asi 25min před startem a tak pokecám s pár lidma a najednou zbývá minuta do startu a pak už vyrážíme.
Do Malšovic se jede jen asi 40km/h, ale po projetí okolo hospody na Hrázce se už rychlost dostane nad 50km/h a neklesne až po vjezd do lesa. Tam už se začíná závodit. Pole se poměrně dost, kvůli nasypanému štěrku, natahuje, ale jede se mi nezvykle, na mé pomalejší začátky, dobře a tak pořád vidím špici nedaleko před sebou. To prakticky trvá až do nájezdu na Nový Hradec, kde špice malinko ucukne, ale při sjezdu k Biřičce jedu již vpředu. Ovšem při přejezdu odtoku z rybníka, kde takový proud vody ještě nepamatuji, hodně lidi odbrzdí a špice mi tak ujíždí. V prvním stoupání již je skoro v půlce, když já teprve začínám stoupat. Škoda říkám si, ale aspoň nepřepálím začátek a když po chvíli vidím, že i Martin Splítek trochu ztrácí, mám novou motivaci a vydávám se ho sjiždět. Při stoupáních se mi to viditelně daří,
ale ve sjezdech nemám absolutně jistotu a pláště si dělají na mokrých kamínkách a jehličí co chtějí. Samozřejmě se zde projevuje i mé minimální km na biku a již poněkud zvýšený pud sebezáchovy.
Ve stoupání od rybníka Cikán Martina dojíždím a i předjíždím Zdeňka Mlynáře a pak houknu na Martina ať jede se mnou, protože jsem zahlédl vpředu Lukáše Bukovského a rozhodl jsem se dojet i jeho, protože ve třech by se už po rovinách, které přijdou, jelo určitě lépe. Ale to nás ještě čekaly 2 výšlapy z Vysoké a jeden sjezd. Po druhém výšlapu na Vyhlídku nad Vysokou následovala techničtější a hlavně o hodně bahnitější část. Jel jsem naštěstí zrovna za Martinem, když v mírné zatáčce cítím, jak přední kolo ujíždí a já se krásně poroučím k zemi. Dopadám na koleno a bok, ale naštěstí do měkkého, takže jen vypadám jak kdybych vylezl z močálu. Rychle naskakuji na kolo a doufám, že je vše na svém místě. Zjišťuji jen, že mám hlá řidítka asi o 15-30st., takže řízení je opravdu radost, ale jinak vše funguje a já si nechci nechat ujet Martina a tak dupu co to dá, ale jelikož jsem přeci jen trochu otřesen a na kořenech a v bahně se už vůbec necítím dobře, moc to nejde. Zezadu mě dojíždí další biker a společně Martina dojíždíme ve stoupání. Následují singltreky a mně je jasné, že budu muset brzy zastavit a řidítka narovnat, jinak půjdu k zemi brzy znovu. V jednom místě se musí ze sedla, a tak toho využívám a řidítka narovnávám. Borci mi moc neucuknou, takže brzy jsme ve třech a za chvíli již dorážíme k Lukášovi a jedeme ve 4. Dobře spolupracujeme a cestou míjíme jednoho bikera z Cyklomaxu, který měl asi nějaké technické problémy. Za chvíli nás dojíždí a k brodu dojíždíme v 5. Cestou se ptám, zda brod pojedeme.Domlouváme se tedy, že ne a já jsem pro, protože jsem ho ještě nikdy nejel, jenže najednou se ocitáme z jiné strany u brodu a většina z nás je docela zmatená. Hradečáci hned vědí kudy, ale já moc ne a když vidím
tu masu lidí, nechám se vyhecovat a jdu do toho. Nějak jsem ale zapomněl shodit velkou a když mi mizí náby pod vodou, rvu to opravdu fest, ale povzbuzování je famózní a tak nevyklapnu a brod přejedu. Počkám na asfaltu na zbytek skupiny a před odbočením z asfaltu zjišťuji, že jsou za námi docela blízko další jezdci. Ti nás brzy dojedou a najednou jsme cca 8 členná skupina. Teď již vím , že nás už nic technického nečeká a že se jen povalí po širokých a rovných cestách a tam je vetší skupina výhodou. Ze začátku docela dobře spolupracujeme a střídáme se na špici, i když rozhodně netočí všichni. Když bylo zhruba 15km do cíle a na špici jsme se točili už opravdu jen 2-4 lidi a ani po výtkách nikdo nechtěl dopředu, řekl jsem si, že než se nechat sjet skupinou, která byla blízko za námi, tak raději ujedu nebo alespoň rozhýbu tu naší skupinu. Ve stoupání u Bělečka tedy odjíždím, i když vím, že je to bez šancí na úspěch. Mám alespoň dobrý pocit z toho, že se mě snaží dojet a tempo se zvyšuje. Po dojetí už se zase střídá a na dlouhých rovinkách k Stříbrňáku i rozjíždíme klasické silničářské točení a dostáváme se k 45km/h. U Stříbrňáku se najíždí na stezku podél Orlice, kde již z minulých let vím, že jak tam člověk ve skupině najede, tak i většinou do cíle dojede. Ale jelikož hodně fouká a těch sil již tolik není, nechám jít před sebe Martina a stejně jako vloni Tomáše Sulzbachera. Opět rozjíždí poměrně brutální tempo a v jednom ze širších úseků se přede mě dostává ještě jeden biker. Do cílového hada a i do cíle dorážíme již v tomto pořadí a já se umísťuji na 14 pozici.
Co na závěr: závod je to hodně rychlý. Je tam asi 10km techniky, ale zbytek je víceméně časovka, kde rychlost ve skupině nejde pod 35km/h, takže k opravdovým bikovým maratónům to má poměrně daleko, ale i ná této trati dokáže voda a bahno vytvořit mnoho chvil, kdy je člověk rád, když opět najede na pevnou cestu.
Každopádně značení a zabezpečení trati mi přišlo opravdu parádní a i přes velké množství cest, které trať protínala, byl na většině míst někdo z pomocníků.
Organizace v cíli mnoho lidí asi zklamala-hlavně mytí kola a fronta na jídlo, ale já osobně jsem ještě nikdy nezažil závod, kde bych nečekal na wapku.
Celkově ale hodnotím tento závod jako vydařený a rád ho příští rok pojedu znovu!