Winter Hradec 2014
Hlavní sponzoři
Naši partneři
Články
Expenův Pells Aeron
Časovka Šerlich
Kluziště v Orličkách
Sajrajt a marast
Další weby
Návštěvnost
Yes!enický maraton ….. no problem! Tímto sloganem na plagátě jsem se nechal zlákat na účast v tomto podniku. I když délka, profil, a povrch tratě by mohli napovídat že se jedná o slušný bikemaraton, šlo o běh na maratonskou délku (tedy 42,195 km), a to vše v pořádném terénu, po hlavním hřebeni Jeseníků. Prostě první ročník nejtěžšího krosového závodu v ČR, a tam přeci nemohu chybět! Již několik let sním o tom, zaběhnout si maraton, tak proč né zrovna tenhle, vždyť můj první bikový závod byl Král Šumavy a to taky není žádný lízání medu. Moje rychlos pohybu se zřídka kdy dala nazvat slovem běh, přesto ho v tomto článku budu výhradně používat :o)
Příprava na závod se skládala z naběhání 8 km v polabské rovině, což není zrovna mnoho, + 2 turistické výlety do místa činu, kde jsem si očuchával trať. Základ byla tedy teorie, spostu hodin jsem strávil čtením mapy, študováním satelitních snímků, porovnáváním výsledků z obdobných závodů, atd. Po dlouhém přemýšlení a propočítávání jsem si stanovil cíle v tomto pořadí: 1) Doběhnout zdráv 2) Čas pod 6:40 3) Nebýt poslední
Na Ramzovou, kde je start, dorážím s dostatečným předstihem a v klidu se prezentuji, je sychravé, mlhavé, nevlídné počasí, ale teplota tak akorát. Rozběhání a podobné blbosti vynechávám, snažím se šetřít síly a ještě do sebe něco natlačit. 
Vybavení, boty, oděv a další proprietky mám na úrovni vrcholového sportovce, což mi dodává pocit jistoty a bezpečí. Ještě pár prostocviků, vyčůrat a jde se na věc.
S respektem k ostatním borcům a borkyním startuji z poslední lajny a v klidu se rozbíhám. Na prvních 6ti kilometrech nás čeká nejdelší a nejnáročnější stoupání na Šerák, pro mne byl ale tento úsek asi nejlepší a zaběhl ho o 10 minut pod plán. V klidu jsem předbíhal a málo kdo šel přeze mne. Po Šeráku následuje vrchol Keprník a pak Vřesová studánka která je na 10. km, celý úsek jsem si to hopsal po kamenech a kořenech, byl v pohodě a měl radost z pohybu. Od studánky však následovala čistě běžecká část po pěkné šotolinové cestě dolů na Červenohorské sedlo, zde se ukázalo kdo kolik má naběháno a začali mne pomalu sbíhat soupeři. Pochopil jsem, že čím těžší terén tím lépe pro mne.
Z ČHS se pokračuje traverzovitě mimo hlavní hřeben, tak aby se naběhal potřebný počet kilometrů, občas se z mlhy vyloupne zbloudilý běžec či skupinka a nadává na mlhu či slabé značení, zde se ukázala výhoda teoredické přípravy a běžím zcela bez zaváhání a nezdržuji se študováním rozcestníků. Po opětném napojení na hřeben, trasa pokračuje přes statě a mokřiny, hory a doly až k chatě Švýcárna kde je v pořadí 3. občerstvovačka.
Další úsek, Švýcárna-Praděd-Ov
árna, je pro mne hotové peklo, jedná se zase o běhací úsek a to dokonce z části po asfaltu, opět mne předbíha spousa soupeřů a soupeřek. Na Pradědu je mlha že si nevidím ani na boty a teplota max 10°C + slušně profukuje. Pořadatelská kontrola nás navádí hlasitým voláním k vysílači, kde si nás odfajkuje, pošle okolo věže a pak dolů. Na občerstvovačce při 30. km zjišťujem že ti nejlepší jsou již v cíli a vysprchovaní. S kroucením hlavou a krčením rameny pokračujem dál svůj boj s přírodou, ...začíná slušně pršet.
Jsem opět v terénu a tak si předbíhání nenechávám líbit, v klidu držím tempo a sem tam někoho předběhnu. Za pěkného počasí je tato část, Ovčárna – Kamzičník – Jelení hora – Ztracené kameny, asi nejhezčí z celého závodu. Od Ztracených kamenů následuje 3km sešup do cíle, začátek je hodně drsný, sil už pomálu, a vše je mokré a kluzké, pád by mohl znamenat víc než jen bouli či odřené koleno a tak raději sestupji velice obezřetně. Pak už to celkem jde a valíme do cíle. Na 40. km mi však totálně došlo, velice jsem podcenil pitný režim a lahvičky jsou zcela prazdné, sotva se motám, brní mne ruce, začínám škobrtat, asi blednu,... nemohu dorazit ani skupinku turistů v pláštěnkách, abych je požádal o kapku vody. Nevím kde se to ve mne vzalo, ale jak jsem zahlédl cílovou bránu, nabral jsem rychlost a posledních 50m šel do spurtu, i když nebližší soupeř byl již dávno za páskou.
Honem jsem vyžebral vodu, trohu se oklepal a kvůli focení si cíl proběhl ještě jednou. 1. maraton mám za sebou! Všechny cíle splněny a s časem 6:04 jsem velice spokojen. Čas vítěze je sice 3:30, což ale považuji za něco zcela nemožného, mimozemského, neuskutečnitelného,....a možná je to i podvod :o)