Winter Hradec 2014
Hlavní sponzoři
Naši partneři
Články
Expenův Pells Aeron
Časovka Šerlich
Kluziště v Orličkách
Sajrajt a marast
Další weby
Návštěvnost
Minulý týden všechny cyklistické nadšence zaskočila smrt pana Bakaláře. Protože jeho nezapomenutelné komentáře přivedly aktivně či pasivně k cyklistice mnoho lidí, rozhodl jsem se do dnešního článku zabudovat několik jeho nezapomenutelných hlášek. Některé jsem trochu poupravil, přizpůsobil, ale vy co jste ho slyšeli komentovat alespoň jednou, tyto části určitě rychle rozpoznáte. Jeho watty, převody, luštění velikosti pastorků ze záběru z vrtulníku nebo slůvko "úžasné",které tak rád používal během přenosů, zůstanou legendou, stejně jako on.
Přiznám se, že jsem nebyl příznivcem časovky z Dobrušky na Šerlich, přišla mi pro hobíky dost záludná. Žádné přistávání záchraného vrtulníku u Masaryčky se nekonalo, a tak musím uznat, že to mělo grády. Dlouho dopředu jsme na naší interní diskuzi rozebírali, zda jet s hrazdou či bez. Když se však na startu objevil časovkářský speciál s diskem a dotyčný jedinec pod Šerlichem měnil kolo za vrchařský light model, řešili jsme asi úplnou maličkost.
Na startu se sešlo 70 odvážných a ač to vypadalo, že fouká proti větru, nakonec nám foukalo celou dobu p
o větru. Startuji před Happym a hned za ním Expen, pro sebe si tipuji, kdy mě asi předjedou. První část je taková zrádná, pořád nahoru, ačkoliv to nevypadá. Dalo by se to přirovnat, jako když stojíte na Můstku a koukáte směrem nahoru k Muzeu. Začínám sjíždět do Kounova, tady se to dá pěkně pustit, když ovšem netrpíte fóbií ze strachu. Přichází stoupání na Plasnici, kde dojíždím Radka. Pere se s kolem jako Voeckler a Robert by určitě také řekl, tak co chlapče pojedeš, nepojedeš? Jedu dál svým tempem, než mě začne míjet Expen. Snažím se rychle zpočítat jakou točí frekvenci, než se mi to podaří je pryč. Sjíždím z Plasnice a pozoruji na poli krávy, které to ale evidentně nezajímá. Situace je jiná v Deštné, ta je plná fanoušků, auta zaparkovaná po obou stranách, je vidět, že DP táhne. Bohužel zrovna tady ztratil Expen cené vteřiny, když musel zastavit před nepozornými diváky.
Přichází chvilka pohody pod vlekama, přemýšlím, komu by asi tak Baky volal. Možná by to byl Hruška nebo Konečný a ptal by se, co se děje s organismem cyklisty v těchto těžkých prudkých pasážích, které přijdou. A nebo b
y řekl, že je čas si připomenout parametry toho posledního kopce. První kilometr s dvěma ostrýma zatáčkama je asi nejhorší, jsou to minimálně dvě petřínské rozhledny nad sebou, zde je nutné chytit rytmus...Najednou ho přeruší komentář francouzského kolegy ve sluchátkách a v záběru má Happyho jak dojíždí někoho z HSK, jsem to já.
Bok po boku najíždíme na Šerlich, pronesu jen ať jede, že musím jet svoje. V první serpentíně jdu dopředu, po chvilce se otočím a Roman ztrácí. Teď by byl Baky ve svém živlu. Vidíte tu úžasnou, úžasnou krizi! To jsou ty momenty, kdy se přestanou nohy točit, je vidět, že i Happy je jen člověk a zřejmě tento dieslový agregát natankoval špatnou naftu. Pokračuji tedy sám, stoupání zde dosahuje 8%, to se silnice zvedne na kilometru o 80 výškových metrů. V dálce vidím Zdendu jak točí převody 39x25, dost rychle se přibližuju a registruju, že to je těžší převod a navíc to není ani Zdenda. Snažím se zrychlit do cíle a říkám si, co by asi tak řekl. Máme v cíli Nádvorníka, udělám si poznámečku, tento člen HSK asi těžko může ohrozit ty nejlepší.
Jsem vyčerpán a pozoruji jak přijíždí další a další. Objevuje se i Miloš, tento pohledný mladík s tváří filmového herce.
V týdnu jsem si říkal, že pokud vyhraju, tak to věnuji právě Bakymu, jenže pak mě předběhl Sagan na Okolo Polska a já zcela ztratil motivaci. No nic, myslím si, že Pan komentátor by měl hlavně radost z toho, že ta naše cyklistika žije, a kdo vyhrál není až tak důležité.